Historky s Alvinem.

Zdravím vás moji přátelé.
Dnes si dáme tak trochu oddechový článek. Je na čase se trochu zasmát. V minulém článku o vodících psech jsme probrali fuj téma, které ale bylo potřeba probrat. V tomto článku si dáme pár historek o mém vodícím psu. Já si myslím, že už toho bylo řečeno dost, a raději se do toho pustíme.

Myslím si, že už jsem tuto historku dříve psal, ale mě se tak moc líbí, že jí prostě musím znovu napsat.
S Alvouškem jezdíme rádi do Poděbrad. Je tam krásná příroda, krásné město a malebné okolí. Aspoň já to tak vnímám. Hrozně rádi chodíme na stezku podél Labe. Já se procházím a Alvin kolem mě pobíhá a všechno si očichává. Většinou chodíme na soutok Labe s Cidlinou, kde se posadíme ke stánku a dáme si pivo. Alvin pivo ale nepije, a tak si dává jen vodu. Jen tak si sedíme a vychutnáváme přítomnost. Vedle nás sedí u stolu rodinka s malým, asi tak dvou letým chlapečkem. Ten neustále chodí okolo mého psa a kouká se na něj. Pes si jen tak leží, vyhřívá se na sluníčku a čeká, co se bude dít. Maminka toho chlapečka na mě zavolá. Prosím vás, nemohl by si ho kluk pohladit? Než jsem stačil cokoli říct, tak se pes posadil a ztuhnul jako prkno. Svolil jsem, že si kluk psa může pohladit, a v tom to začalo. Klučina ho začal hladit a smál se od ucha k uchu. Pes pořád seděl, ale začal toho malého opatrně žďuchat čumáčkem. Na Alvinovi bylo vidět, jak jde na toho klučinu opatrně. Kluk se začal křenit a smát, a nakonec jsme propukli v smích všichni. Alvin byl prostě úžasný. Rodinka pak odešla a já si objednal druhé pivo. Alvin dostal pořádný pamlsek za to, jak vzorně a ohleduplně se choval. Pak jsme si šli stoupnout na zastávku pro eko vláčky a čekali, až nějaký přijede. Vláček přijel, a já začal přemýšlet. Jak tam dostanu psa? Co když se bude bát? Jen že pan řidič byl tak ohleduplný a vyhradil nám jeden vagónek. Nastoupili jsme, a vláček se rozjel. Bylo to přesně tak, jak jsem čekal. Alvin se začal ošívat a trochu klepat. Musel jsem ho držet, aby ho nenapadlo vyskočit. Asi po minutě a půl ho to začalo zajímat. Začal se koukat kolem sebe a očuchávat. Vjeli jsme do lesa a vedlenás na cestě bylo křoví. Alvin se k němu sklonil, když v tom nám do vagónu vletěl velký list. Připlácl se Alvinovi na čumák přesně v tu chvíli, kdy začal nabírat vzduch. Kudrnáč najednou začal frkat a kýchat. Bylo to vážně zábavné a za chvilku se už smál celý vláček. Je to historka stará už pár let, ale já jí mám v paměti uloženou tak, jako by se to stalo včera. Já tuhle historku asi jen tak vyprávět nepřestanu, protože je moje nejoblíbenější.

Sice nevím, zda se tato historka hodí, ale i přes to jí sem dám. Je hodně krátká, ale zábavná.
To bylo v době, kdy jsem ještě pracoval v Poděbradech. Bylo už po práci a já a můj čtyřnohý pomocník jsme šli na autobus. Jdeme po ulici, kde v tu dobu chodilo hodně lidí. Alvin mě vedl a dával pozor na cestu. V tom se zastavil, pořádně rozkročil, vypnul hrudník a pořádně si říhnul. V tu chvíli se všechno zastavilo. Lidi se přestali bavit a já jsem cítil jejich pohledy. Zrudnul jsem jak rajče a přemýšlel jsem, jak to vysvětlím. Pak se čas zase rozběhnul a lidi se vrátili ke své konverzaci a nás si už nevšímali. Já jsem ale rudnout nepřestal.

Třetí a poslední historka je taky krátká, ale také dost zábavná.
Bylo to v době, když jsem ještě bydlel v Praze. Bylo hezké počasí a já jsem se rozhodl, že vezmu psa a půjdeme se projít. Vzal jsem tedy chlupáče jen tak na volno bez postroje. Měl jsem ho jen na samo navíjecím vodítku. Procházka se vyvedla a my šli zpět domů. Víte, on Alvin, i když je bez postroje, tak vodit i tak umí. Jdeme po rozbité cestě, Alvouš přede mnou a já za ním. Chlupáč najednou začal kličkovat a něčemu se vyhýbal. Já si to v pohodě štráduji za ním a smysl v jeho kličkování jsem nechápal. Najednou jsem zakopl a cesta se mi postavila do cesty. Najednou byla obloha na boku a já ležel na chodníku. V tom se Alvin zastavil, došel ke mně a začal se mi smát. To, že se mi směje jsem poznal podle jeho výrazu. Najednou začal frkat a mručet. Vidíš ty blbečku, říkal mi tím mručením. Kdybys mě poslechl a šel podle mě, tak by se ti to nestalo. Zjistil jsem, že je dobré ho občas poslouchat.

One Reply to “Historky s Alvinem.”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *