Jeden den z pohledu vodícího psa:

Dnes nebudeme probírat žádné téma. Dnes se budeme jen a jen bavit. Pro tuto chvíli popustíme uzdu naší fantazie a budeme si hrát. Na tomto článku nebude ani zbla nic vážného. Konec konců, dnes nemám o čem bych psal, tak si dnes vytvoříme takovou malou fikci.

Představte si, že tento článek nepíšu já, ale můj vodící pes Alvin. Představte si, že se mu nějak podařilo dostat se k mému notebooku a zapsat si jednodenní záznam. Samozřejmě to píšu já, ale pro tuto chvíli si budeme hrát na to, že to píše můj vodící pes. Už to nebudu prodlužovat a jdeme na to.

Jen bych chtěl ještě upozornit. Tento článek je fikce. Nic z tohoto článku se doopravdy nestalo. Vše je jen z mé hlavy.

Probudím se, začichám a rozhlédnu se. Ležím ve svém pohodlném pelechu a je mi fajn. V tom ale zjistím, že potřebuji na záchod. Jdu tedy vzbudit páníčka. Jak se tak koukám, tak má ještě půlnoc. Chrápe, jak ožralý kanadský dřevorubec. Čumákem se pokusím otevřít dveře do jeho pokoje, ale vůbec to nejde. Aha, tak už vstává. Z jeho pokoje je slyšet zívání, protahování a brumlání. Páníček otevřel dveře a položil mi ruku na hlavičku. Chvilku slastného mazlení, a páníček běží do takové malé místnosti, kde je asi půl hodiny. Jdu ke dveřím a snažím se zjistit, co tam vlastně dělá. Slyším nějaké žbluňkání, crčení vody a hekání. Musím jít rychle pryč, protože se z té místnosti začal linout strašný puch. Bohužel jsem to nestihl. Ten smrad mě praštil přes čumák, mě se rozjely packy na všechny strany a já šel k zemi. Bylo to, jak když dostanete po hlavě smradlavým mokrým ručníkem, ve kterém je ještě zabalený kus betonu. Po chvilce jsem se probral a zjistil jsem, že už je páníček ve sprše.

No konečně! Páníček už je oblečený a bere do ruky vodítko. Venku je ošklivo, ale nutnost si to žádá. Nádherná procházka parkem, občas nějaký ten bobek a loužička. Vracíme se domů, protože slyším, jak páníčkovi kručí v břiše. Závistivě pak koukám na páníčka, jak si dává do nosu. Po snídani si ještě dopřává kávu a takovou smradlavou tyčinku, ze které se kouří. Po snídani si spolu hrajeme a házíme si s míčkem. Je to vážně zábava. Nakonec si pán sedá k počítači a pořád na něm něco dělá. Asi pro vás čtenáře píše články. Už to nevydržím a jdu k němu. Žďuchnu do něj čumáčkem a zafrkám. No, co je zase, ptá se páníček. Podrbe mě pod bradou a pohladí po hlavě a čumáčku.

Další venčení. Venku sněží a já mám z toho dětinskou radost. Převaluji se ve sněhu a mručím jak blázen. Pak přišel zledovatělí kopec dolů. Páníček šel po sněhu, a tak nespadl. Já jsem to vzal „frajersky“ přes led. Rozjely se mi packy a já jel dolů. No jo, prostě jsem chtěl před psími kámoši zamachrovat. Brzdný manévr nevyšel a já jel až dolů. Víte ale, co bylo nejhorší? Jak jsem byl na vodítku, tak to strhlo i páníčka. Jenom že. Páníček je dost těžký, a tak mu to jelo rychleji. Vletěli jsme na parkoviště mezi auta. No, spíš jsme tam doklouzali. Šli jsme domů a páníček mě musel vydrhnout celého ručníkem. Prý abych mu nezaneřádil byt.

Já jsem toho měl dost a šel jsem si zdřímnout. Z kuchyně slyším, jak si páníček vaří oběd. Asi na hodinu jsem usnul. Zdálo se mi, že honím jednu čupr fenku, ale pořád jí nemohu dohonit. Pořád mi proklouzávaly packy a já kňučel. Probudila mě hrozná rána a bolest hlavy. Zjistil jsem, že jsem na nohou a stojím u stěny. Jak jsem v tom snu běžel za tou fenkou, tak jsem asi běžel doopravdy. Páníček se lekl a přišel mě zkontrolovat. Nic se nestalo, ale abych dostal pomazlení, tak jsem kňučel. Po obědě přišla moje druhá panička. Slyšel jsem, jak se otáčí klíč v zámku. Pokusil jsem se z lehu vstát a rozběhnout se ke dveřím. Jen že ouha. Vstal jsem a chtěl se rozběhnout. Jenže moje nožky mě nechtěly poslechnout a já jsem zaťapal na prázdno. Po chvilce se mi to povedlo, uběhl jsem pár metrů a najednou jsem zjistil, že brzdím čumáčkem o podlahu. Panička přišla a já se k ní začal tulit. S páníčkem si dali kávu a tu smradlavou tyčinku. Dostal jsem tedy pamlsek, abych je neotravoval. Se zdviženým ocáskem jsem pomalu kráčel do pelechu a doufal, že si mě přivolají zpět. Panička asi po hodině odešla a páníček zavelel, že se jde do obchodu. Dostal jsem postroj a vyrazili jsme. Já jsem cestou vedl páníčka a sem tam zanechal nějakou tu loužičku. V obchodě to je super. Paní prodavačka mě už zná a vždycky mě vítá. Jako vždy jdu k místu, kde se nacházejí pamlsky. Začnu strkat čumákem do mých nejoblíbenějších a v tom se to stalo. Nevím jak, ale podařilo se mi rozsypat celý regál. Všechno to padalo na zem. Konzervy, pamlsky a kapsičky. Začal jsem se tvářit jako že já nic, já muzikant. Přiběhla paní od pokladny a začala to dávat do pořádku. Jak jsem couval od toho nadělení, tak se mi podařilo zadkem strčit do dalšího regálu. V tom regálu byla piva, které začala málem taky padat. Páníček raději rychle nakoupil a šli jsme k pokladně. U pokladny se začal velmi omlouvat, a ukazoval při tom na mě. Začal jsem se ozývat a mručet. Co že? Já jsem nic neudělal. Já jsem přece krásný pejsek. Nakonec jsem dostal od paní pokladní pokáráno a šli jsme domů. Ta pokladní to ale brala s humorem, a tak to bylo v pohodě.

Po dnešním dnu jsem rád, že už jsme doma a že ležím v pelíšku. Páníček sedí u počítače a něco tam dělá. Mě se podařilo usnout a zdál se mi nějaký šílený sen. Zdálo se mi, jak jsem na louce, a se mnou jsou tam další psy. V tom snu jsme nechodili, ale hopsali. Najednou jsem se vzbudil, hopsnul a šíleně se praštil do hlavy o skříň. Zařval jsem bolestí a omdlel. Vzbudil jsem se a páníček mi říká. Ty vole Alvine, nemám ti to kolem pelechu vypolstrovat? Nic se mi nestalo a neměl jsem žádný úraz. Zůstal jsem raději v pelechu a nikam se nehrnul. Večer byla už jen krátké venčení a zase domů. Dostal jsem čerstvou vodu a misku s granulemi. Zabořil jsem tedy čumák do misky a začal hltavě jíst. V tom mi jedna granule zaskočila a já začal kašlat. Potácím se k páníčkovi a snažím se dýchat. Najednou jsem zakašlal a granule my vylétla z krku, praštila páníčka do tváře a spadla na stůl. „Ty vole Alvine, ty už radši nic nedělej.“ To mi řekl páníček, který si utíral tvář kapesníkem. Konečně večer. Páníček zívá a chystá se jít spát. Neležím v pelechu, ale raději na podlaze. Kdybych zase měl nějaký divoký sen. Poslední hlazení a mazlení, a páníček odchází do své ložnice. Dobrou noc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *