Máme rádi knihy. Tímto článkem ukončuji tuto sérii.

Zdravím vás moji milí čtenáři a přátelé. Dnes se mrkneme na audio knihy, ale tak trošku jinak. Dnes si nepředstavíme žádnou knihu. Tímto článkem totiž zakončíme naší sérii s názvem máme rádi knihy. Povíme si něco o historii, jak vznikají audio knihy a ještě víc. Nejprve začneme hezky zlehka. Pohodlně se usaďte a připravte si ke čtení něco dobrého.

Trocha historie:
Ústní podání příběhů a zpráv bylo ve starověku jedinou možností. Po zavedení písma se zapisovalo na hliněné destičky. V pozdější době se přešlo na pergamen nebo papyrus. Před zavedením knihtisku byly všechny knihy psány ručně. Pro psaní se používali svitky. Ty byli v pozdější době nahrazeny kodexem, což je svázaná kniha se stránkami a hřbetem. Tato forma se zachovala do dnešních dnů.
v roce 1931 byl v USA spuštěn program, jehož cílem bylo pomáhat nevidomým osobám. Audio knihy jsou následníkem předčítání v dobách minulých. V šedesátých letech můžeme audio knihy najít v knihovnách na vinylových deskách, nahrávají se i instruktážní a vzdělávací pořady. V polovině osmdesátých let na americkém trhu čísla prodejů vzrostla na několik miliard dolarů ročně.

Historii máme za sebou a nyní si řekneme, co můžeme dělat při poslechu audio knih.
Audio knihy můžeme poslouchat za jízdy autem, v hromadné dopravě, a třeba i v čekárně u lékaře. Můžeme při nich vařit, prát, žehlit a uklízet. Prostě vše, co nás napadne. Audio kniha nás totiž neomezuje při provádění čehokoliv, protože jí nemusíme neustále držet v ruce. V tomto mají knihy tištěné nespornou nevýhodu.

Audio knihy dělíme na zkrácené a nezkrácené. Ty nezkrácené jsou doslovné. U zkrácených je text upravený, aby se omezila finanční a časová náročnost kupujícího. Já osobně dávám přednost audio knihám nezkráceným. Nebudu totiž dávat své peníze za něco, co není naprosto kompletní. Pokud se ovšem nejedná o rozhlasové hry. To jsou totiž zkrácené audio knihy z dramatizací a přídavnými zvuky. U rozhlasové hry musí být režisér, který dokáže posluchači přinést zvukově stejný zážitek, jako u divadla nebo televize. Rozhlasová hra musí posluchači přinést stejný zážitek, jako u pořadu, kde figuruje vizuální stránka.

Jsou lidé, kteří nemají audio knihy v lásce. Vadí jim třeba hudební předěl na začátku nebo na konci jednotlivých stop. Taktéž jim nemusí vyhovovat osoba, která onu knihu namlouvá. Nemusí mu vyhovovat přednes, zpracování, i samotný hlas. Tito lidé většinou sahají po e-knihách, které si nechávají předčítat uměle vytvořeným hlasem. O tom ale dnes řeč není. Audio knihy jsou skvělou pomůckou pro děti, které se učí číst – pomáhají rozvíjet porozumění psanému textu, zarputilé lenochy a zkrátka všechny, kteří nemají času nazbyt. Šetří nejen naše oči, ale právě i čas, který můžeme strávit jakoukoli jinou činností zpříjemněnou právě poslechem mluveného slova. Jde též o výbornou volbu hlavně pro nevidomé, nebo těžce zrakově postižené. Proto vznikla knihovna a tiskárna pro nevidomé, která se zabývá tvorbou audio a brailských knih. Tato instituce se zabývá mnoha věcmi. Já jsem tu uvedl jen ty dvě základní. Tuto knihovnu založil Karel Emanuel Macan. Existuje ještě víc institucí. O těch si ale můžeme říct jindy.

Já osobně audio knihy přímo zbožňuji. Vybírám si je podle celkového zpracování a podle toho, kdo je namlouval. Já jsem na audio knihách čím dál tím víc závislý. Bez nich bych si už nedokázal představit den. Občas se ale stane, že mi nějaká kniha nevyhovuje. Nevyhovuje mi třeba osoba, která onu knihu namlouvala. Nic proti dané osobě, která dostala onu knihu k načtení. Jen mi prostě k dané knize, příběhu, nebo ději, načitatel/ka nepasoval/a. Je jediná věc, která mi ale hodně vadí. Vadí mi hudební předěl na začátku, nebo konci jednotlivé stopy.

Závěr:
Knihy tu s námi jsou, byly a budou. Ať chcete nebo ne, jsou naší součástí, jako cokoliv jiného. Kniha nám rozšiřuje obzory a slovní zásobu. Můžeme je číst očima, poslechem, nebo rukama. Byl bych opravdu šťastný, kdyby lidé přestali konzumovat stupidní pořady na televizi, a raději si přečetli / poslechli nějakou knížku.

Já bych už bez knih nemohl existovat a strašně moc si jich vážím. Vážím si autorů, kteří knihy píšou. Vážím si herců, kteří pro nás namlouvají audio knihy. Vážím si těch, kdo knihy čtou a poslouchají. Tímto článkem uzavíráme naší sérii s názvem máme rádi knihy. Doufám, že jste si to užili spolu se mnou. Pokud byste chtěli nějakou podobnou sérii, tak mi to prosím sdělte do komentářů. Takovouto sérii rozhodně plánuji, ale až později. Tímto se s vámi loučím a přeji vám, ať v knihách naleznete zalíbení.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *