Masáže aneb smysl mého života čtvrtá část.

Práce je můj koníček a mám jí moc rád. Nebýt těch mých klientů, mohl bych ji na hřebíček dát. Na klientech mi záleží, to ví každý snad, každý ať se přesvědčí, že baví mě masírovat. Tuhle práci skvělou, dělám už pár let. Zatím nevím o lepší, to říkám na svou čest. Že masáže jsou skvělý Relax za pravdu mi dáš, když nezaváháš a objednáš se na tu báječnou masáž.

 

Tak a máme tu předposlední článek o mém vysněném a velice milovaném povolání. Pokut se vám tento seriál líbí tak mi to napište dolů do komentáře. Než budeme ale pokračovat tak si vše zrekapitulujeme. První článek byl o tom, jak jsem se k tomuto povolání dostal a co mu předcházelo. V druhém článku už jsem ukončoval studia a řešil peripetie s hledáním práce a následném nástupu do lázní. Podělil jsem se s vámi o zkušenost s mým prvním velice nepříjemným klientem. No a ve třetím článku jsme si řekli jak to bylo dál a povyprávěl jsem vám o pár klientech. Co nás čeká ve čtvrtém článku se dozvíte, když budete pokračovat ve čtení.

 

Všichni kolem láteří a mě křuplo v páteři:

Jak šel čas, začal jsem mít potíže s krční páteří. Občas do dospělo do takové fáze, že se mi začala motat hlava, bylo mi zle od žaludku a musel jsem si lehnout. Nebýt mého vodícího psa, který mi byl v těžkých chvílích oporou tak bych to asi nezvládl. Nakonec jsem musel zůstávat častěji doma a ležet. Jen jsem pohnul hlavou tak se mi začala příšerně motat a pod víčky mi rejdil ohňostroj jisker. Došlo to až do té míry, že jsem musel odejít z práce, přestěhovat se zpět do mého rodného města a být doma. Absolvoval jsem spoustu vyšetření, testů a na nic nepřišli. Dokonce mi naznačili, že si to vymýšlím.

 

Krční páteř se dala do pořádku a já se asi po půl roce mohl vrátit do práce. Pracoval jsem asi čtrnáct dní a najednou mi zavolal jeden z mých nej kamarádů a udělal mi parádní nabídku. Hale kámo poslouchej, u nás v práci končí jedna kolegyně a tak jsem si řekl, jestli bys nechtěl k nám. Já jsem mu na to kývnul a  dohodl jsem si pohovor s mojí budoucí šéfovou.

 

Pohovor dopadl výborně a velice mě potěšila jedna věc. Moje budoucí šéfová je těžká sympaťačka  a absolutně na pohodu. V lázních jsem to doklepal do konce a hned 1. září 2015 jsem nastoupil do mé druhé práce, ve které jsem do dnešních dnů.

 

Kam se hrabou lázně, tady je mi krásně:

Mojí novou prací jsem byl naprosto uchvácen. Lepší pracovní doba, lepší podmínky a hlavně lepší plat. Rychle jsem se začlenil mezi ostatní a získával nové klienty. Už žádní nabručení a nepříjemní lidé. Do mé nové práce chodili lidé, kterým šlo hlavně o masáž a byli absolutně v pohodě. Velkým plusem bylo i to, že nám firma platila masérské školení a kurzy což v lázních neexistovalo. Hodně jsem si oblíbil i výjezdy do firem. Obrovským benefitem je i to, že před prací se nachází velký trávník, kde se naši čtyřnozí přátelé mohli vyvenčit a vydovádět. Za teplých letních dnů jsme tam o pauzách sedávali i mi.

Moji milí klienti, bez vás by to nešlo, bez vás by to povolání asi brzy sešlo.

 

Rád bych tu zavzpomínal na pár klientů, na které do nejdelší smrti nezapomenu. Respektuji a ctím jejich soukromí a místo jejich jmen jsem zvolil jména smyšlená. Musím ale přiznat že jsem rád, že jsem se s nimi mohl setkat aspoň na té masáži.

 

Rád bych začal s paní Veselou. Paní Veselá byla z počátku tak trochu nabručená. Trpěla artrózou v kolenech, špatně chodila a bolela jí bederní páteř. Dlouho se s tím léčila a už nevěděla co s tím má dělat. Při každé masáži jsem z ní vedl konverzaci, plánoval příští masáže a cviky na doma. Čím víc chodila, tím víc byla veselejší. Jednou a to už na tom byla v pořádku za mnou přišla a hned spustila. Honzo! Já jsem si kvůli té pitomé artróze koupila zvýšený záchod a madla. Vy jste mě dal do hromady a já už to nepotřebuji. A víte Honzo, co je na tom nejhorší? No to, že bych zpátky uvítala ten záchod, který jsem měla dřív. Do vany jsem si koupila držadla a díky vám je zase můžu odmontovat. Abyste to vážení čtenáři plně pochopili, tak ty masáže a mé cviky pomohli ne jen na bederní páteř ale i na tu artrózu. Je to k nevíře ale je to prostě tak. Osobně nemám důvod si vymýšlet a přikrášlovat a říkám vám to tak, jak se to odehrálo.

 

Druhé klientce budeme říkat třeba madam Pesimistová. Ta už dlouhý čas bojovala s krční páteří a bodem nad pravou lopatkou. Hrozně jí to bolelo a nemohla pořádně hýbat rukou. Dával jsem jí pořádně zabrat, nenechával odpočinout a pořád do ní hustil cviky, které by měla doma dělat pro zlepšení. Paní brala tunu prášků na zmírnění bolesti. To vám ale nepomůže, odpovídal jsem vždy s povzdechem. Pokut budete doma cvičit ty dva cviky, které jsem vám dal tak by mělo dojít ke zlepšení. Víte Honzo, se mnou to je těžké. Já mám silně vyvinutou slabou vůli. Po půl roce se její potíže zlepšili a ona už mohla normálně fungovat. Bylo to také tím, že začala pořádně cvičit a chodit na masáže. Na jednu příhodu nezapomenu. Stojím před masérnou a vyhlížím dalšího klienta. Najednou se z dálky ozve volání. To dělala vyrvál paní Pesimistová. Běžela ke mně a už z dálky volala. Honzo Honzo! Já už neberu prášky, já už neberu prášky. Úplně mě to dojalo a já si už asi po tisící uvědomil, že to, co dělám má smysl.

 

Klienti jsou báječné téma, o kterých bych mohl vyprávět do nekonečna. Pro dnešek to stačí, zase příští úterý, dnes už mě čas tlačí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *