Masáže aneb smysl mého života druhá část:

V minulém článku jste se dozvěděli jaký jsem si chtěl splnit sen a co mi stálo v cestě. Dozvěděli jste se, že jsem kurz udělal ale jen o vlásek. Dnes budeme pokračovat v mé cestě k vysněné práci. Než se ale pustíte do čtení tak k vám mám menší dotaz. Jak se vám minulí článek líbil? Tedy pokud jste ho četli. Pokud ano, nebojte se mi to napsat do komentáře. Každou zpětnou vazbu milerád uvítám.

 

První práce a co jí předcházelo:

Dokončoval jsem školu a hledal si práci. Byl jsem na pohovoru v jedné firmě, ale tam jsem nepochodil. Hledal jsem a hledal a nic jsem nemohl najít. Nakonec jsem si našel masáže v lázních v Poděbradech. Napsal jsem tam email, že jsem zrakově handicapovaný masér a že mám zájem o práci. Email byl bez odezvy a tak jsem tam poslal ještě jeden. Ten se taky neuchytil a nakonec musela zasáhnout moje mamka, která tam jela na týdenní pobyt. Když tam byla tak se zeptala proč mi ještě neodpověděli na email. Nakonec se jí dostalo vysvětlení. Prý tam pracovala jedna nevidomá slečna a tato vůbec nezvládala. Neodpověděli mi pro to, že se báli abych to vůbec zvládnul. Nakonec souhlasili, že to se mnou zkusí. Já jsem mezitím dokončil školu a udělal závěrečné zkoušky.

 

Závěrečnou zkoušku jsem dokončil v pátek 14. června 2012 a hned 17. června jsme se tam jeli podívat. To bylo pondělí a já se dozvěděl, že mám ve čtvrtek dvacátého nastoupit. Takže žádné prázdniny a hned makat. Najednou tu byl den, kdy jsem šel poprvé do mé první práce. Musím vám říct, že jsem z toho byl vykulený jako blázen. První den jsem se učil jak to tam chodí a seznamoval se s kolektivem. Jak čas plynul, začal jsem si víc a víc zvykat a zapojovat se do kolektivu. Musím vám říct, že to byli galeje. Každý den jsem namasíroval spoustu lidí a domů jsem se ploužil jako spráskaný pes.

 

Příhoda na kterou do nejdelší smrti nezapomenu:

Na masáž mi přišel postarší a trošku nerudný klient. Probíhalo to takto. Šel jsem do čekárny, abych si zavolal dalšího klienta. Budeme mu říkat třeba pan Nerudný. Pane Nerudný, pojďte prosím za mnou. Dobrý den, zde je váš klíč. Máte číslo 17. Já to asi vidím ne? Nejsem slepej. Ignoroval jsem jeho narážku a pokračoval dál. Svlékněte se prosím do spodního prádla a přijďte za mnou do masérny. Klient přišel a já mu říkám. Zde se prosím položte na břicho a dejte si ruce podle těla. Sakra to nemáte žádný polštář pod hlavu?! Složil jsem mu tedy pod hlavu volné prostiradlo a ptám se ho. Jen se chci zeptat, nemáte kardiostimulátor? No proto jsem chtěl asi ten polštář, odpoví mi nabručeně. Namasíruji mu záda a chci jít na šíji. Pojďte se prosím posadit tady na stoličku. On se zvednul a sednul si. Bylo vše v pořádku? No není ale už to přežiju. Domasíroval jsem a masáž ukončil. Pán se zvedl a začal. Vážený pane, mám pro vás dobrou radu. Tak příšernou masáž jsem nikdy nezažil a být vámi, začnu rychle uvažovat o změně povolání. Já jsem to nečekal a začali se mi klepat kolena. Pán pokračoval ve výtkách a já si v tu chvilku myslel jen tohle. Chlape, řvi na mě ještě chvilku a já se tu normálně složím. Klient odešel a byl klid. Měl jsem na krajíčku a celý se klepal. Jenomže v čekárně už postával další člověk a já se musel dát do hromady.

 

Tak a tady to zase utnu a budeme pokračovat příště.

Vtip nakonec:

Do obchodu vejde slepec s vodícím psem. Najednou toho psa vezme za ocas a ve vzduchu ho roztočí. Prosím vás co to tomu chudákovy děláte? Ptá se naprosto vyděšená prodavačka. No co, jen se dívám po slevách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *