Masáže aneb smysl mého života:

Všem čtenářům hodně zdraví, psaní článků mě fakt baví. O jedné věci chci dnes psát, že baví mě masírovat. Tohle je má práce snů, která mě fakt baví. Na mysli nikdy neklesnu, do práce jsem žhavý.

Jak jste se z mého pokusu o básničku mohli dozvědět tak dnes bude řeč o masážích. Je to má vysněná práce a mám jí hrozně rád. V tomto článku vám povím o tom, jak jsem se k tomu dostal. Povím vám o mých začátcích a o tom, jak jsem se dostal ze začátků a začal jsem pořádně masírovat. 

Nepodařený začátek.

Spousta malých dětí sní o nejrůznějších povolání. Někdo chtěl být hokejista, někdo policista a někdo třeba popelář. Já jsem snil o tom, že bych chtěl být jednou masérem a chtěl jsem si ten sen splnit za každou cenu. Roky plynuly a já rostl. První tři roky jsem chodil u nás do základní školy. Potom jsem šel do Školy Jaroslava Ježka, kde jsem vydržel jeden rok. Pak jsem se kvůli zdravotním potížím musel vrátit zpět do rodného města. Od páté třídy jsem chodil do zvláštní školy a zůstal jsem tam až do konce.

 

Ve škole jsem všem vykládal, že bych chtěl být jednou masérem. No a jak jsem to řekl, tak mi to všichni začali rozmlouvat. Honzo ale to není pro tebe. Vždyť ty nemáš vůbec sílu. Honzo a vydržel bys stát osm hodin u lehátka a masírovat? Tak moc mě od toho odrazovali až jsem si zvolil jiné povolání. Po škole jsem šel znovu na školu Jaroslava Ježka, kde jsem chodil na dvouletý obor. Ona to byla vlastně praktická škola, kde nás učili domácí práce. Učili nás vyšívat, žehlit a vařit si. Učili nás toho spoustu ale to tu nechci vypisovat. Ta škola funguje jako školka, zároveň jako základní škola a k tomu i střední. Po škole jsem šel na střední do krče, kde jsem se zapsal na obor kartáčník a košíkář. V prvním roce jsme se učili vyrábět kartáče. V druhém a třetím ročníku jsme se učili vyrábět nejrůznější košíky.

 

Moje mamka mi připomněla můj sen a já se ucházel o obor nematuritní masér. Jenže ouha, bohužel mi to nevyšlo a já musel přemýšlet co dál. Šel jsem na obor čalouník, jenže to bylo vyloženě fiasko. U tohoto oboru je potřeba mýt aspoň trošku dobrý zrak, což já jsem neměl. Obor jsem po roce opustil a šel na obor keramické práce, což je vlastně pomocný keramik. Štěstí mi přihrálo příležitost, která by se už nemusela opakovat. Ve škole se otevřeli kurzy masírování pro veřejnost. Jako první jsem si podal přihlášku a ke studiu jsem si ještě přibral masáže. Kurz jsem absolvoval a dostal certifikát.

 

Jenomže to bylo o vlásek. Praktickou a ústní zkoušku jsem zvládl ale písemný test jsem podělal. Stanovili my opakování na příští pondělí a já zažíval peklo. Co když to nezvládnu? Co když to zase podělám? Hlavou se mi honili nejrůznější otázky a scénáře. Už jsem to nevydržel a potřeboval si vyčistit hlavu. Bohužel jsem zvolil nešťastnou metodu a normálně se opil. Najednou přišel den, kdy jsem šel na reparát s testu. Vejdu do třídy, sednu si ke stolu a učitel mi podá test, který byl zvětšený tak abych na něj viděl. V tu chvilku jsem si vzpomněl na školu, kde mě od toho všichni odrazovali a já jsem si v duchu řekl. Já to sakra dokážu. Po vyplnění testu jsem si šel sednout na chodbu a čekal na výsledek. Lidi mě bylo tak špatně. Nervozita mnou kolovala a bušilo mi u srdce. Po deseti minutách vylezl učitel a já myslel, že to nevydržím a seknu sebou. Najednou to bylo všechno pryč, protože jsem se dozvěděl užasnou správu. Honzo, dokázal jsi to. V testu jsem ti našel deset chyb ale neměj strach, protože to je maximálně uznaný počet.  Test si přece jen udělal. Já jsem dostal takovou radost, že jsem začal běhat po internátu a provolávat mám to mám to.

Pokračování příště.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *