Na okamžik v roli nevidomého:

Popusťte uzdu své fantazie a pojďme si chvilku hrát. Budeme si hrát na nevidomého člověka a jeho vodícího psa. Co k tomu potřebujete? Nic víc, než jen trošku představivosti a fantazie. Následující příběh je založen na pravdivých historkách, které se mi opravdu stali. Jak naši hru pojmete nechám na vás. Jste připraveni?

 

Pro tuto chvíli mi prosím promiňte, že vám budu tykat a že se v následujících řádcích budou objevovat hovorové výrazy. Představte si, že jste nevidomí a že vás vede vodící pes. Směřujete na ne zrovna známé místo a potřebujete se dostat do cíle. Je úplně jedno, co si pod tím cílem představíte. Stačí se jen začíst do následujících řádků a nechat představivosti volno.

Cesta do neznáma:

Nacházíš se na místě, které ti není známé, a proto se víc soustředíš na svého vodícího psa. Ty akorát víš, kam máš jít a znáš adresu tvého cíle. Nevíš ale o tom, jaké jsou na cestě překážky a co tě čeká. Nastudoval jsi si, kam máš jít a kde a jak odbočit. Tvůj čtyřnohý kámoš tě vede po chodníku k ozvučenému přechodu, po kterém víš že máš přejít. Už jsi skoro u něj ale v tom tě zastaví neznámá osoba. Ty zjistíš, že ta osoba na tvého psa mluví a hladí ho. Obrátíš se na toho člověka a klidně mu vysvětlíš, že jeho počínání je špatné a že tím ruší pozornost a soustředění tvého vodícího psa. Onen člověk se ti omluví a pokračuje dál. Tvůj pomocník se sice vrátil k soustředěnosti, ale jeho pozornost už byla narušena, a to se nedá vrátit. Musíš prostě jít dál a občas mu připomenout to že je vlastně v práci. Ujdeš kus cesty a jsi si vědom, že se někde kolem tebe nachází schody dolů. Proto dáš psovy povel k jejich vyhledání a chystáš se po nich vydat.

 

Jsi asi v půlce, když si tvého psa najednou všimne dáma, která ho začne lákat na pamlsek. Tvůj pomocník je naučen tak, že si od cizích lidí nesmí brát jídlo, ale pořád je to jen pes a pud sebezáchovy je občas silnější než výcvik. Tvůj pomocník se k té paní sice nerozběhne, ale cukne sebou v nerozhodném boji, který se mu honí hlavou. Udržíš psa na místě a znovu mu připomeneš, aby se soustředil. Opět vysvětluješ, proč není dobré vodícího psa krmit a všímat si ho. Ona dáma to špatně pochopí, trošku se urazí a dál se věnuje svému cíli. Schodiště máš za sebou a tušíš, že jsi zhruba v půlce cesty. Najednou se před tebou objeví eskalátory, a tedy i vstup do metra. Míříš k eskalátorům a v tom tě někdo zprudka chytne za rameno. Ty to nečekáš a hrozně se lekneš. Začneš se bránit a v tom se ta osoba ozve. Před vámi jsou pojízdné schody do metra. Nepotřebujete pomoc je sejít? Navzdory nepříjemné situaci poděkuješ a řekneš že to v pohodě zvládneš. Na odchodu ještě upozorníš na zásadní věc. Pokud budete chtít někdy pomoci nevidomému, tak na něj raději promluvte, než abyste ho chytal za ruku. Já jsem to vůbec nečekal a kdybyste na mě nepromluvil, tak bych proti vám šel bílou holí. Neberte to prosím nějak osobně, je to jenom reflex. Sejdeš eskalátory a míříš do metra. Vlezeš do vagónu a dáš tvému psovy povel k vyhledání volného místa. Pes ti ho naprosto v klidu a v pohodě najde a vede tě k němu. V tom se ozve partička důchodkyň, obtěžkáni obřími taškami z lídlu. Koukají se na tebe a povídají si. Podívej se Maruno, jakej je to hodnej pes. Druhá důchodkyně, které z tašek kouká červené víno povídá. A jak toho pána krásně vodí. No to je prostě nádhera. Třetí důchodkyně, která se pišní tím, že si nese bila tašku tvému psovy povídá. No ty jsi ale hodnej pejsánek. Ty jsi tak šikovnej. No pojď ke mně, já tě pomuchluju. Tvůj pes to všechno vnímá a začne se naparovat. V tom ale zapomene na nějaké volné místo a jeho pozornost a soustředěnost si udělali dlouhý výlet někam do neznáma. Posadíš se na místo, ke kterému tě vedl a na ty nakupování chtivé dámy promluvíš. Velice vám vážené dámy děkuji a jsem rád, že se vám můj čtyřnohý kamarád tak líbí. Pro příště si ale zapamatujte, že se na vodícího psa při vykonávání povelu nesmí mluvit. Tím totiž rušíte jeho soustředěnost a odvádíte jeho pozornost od práce. Pes se uvelebil pod sedačkou mezi tvýma nohama a pokradmu hází svým svůdným očkem po cestujících. Za šustění nákupních tašek se ozve jedna z dam. No jo, ale když on je tak krásnej a k zulíbání. Hned bych se s ním pomazlila a vzala si ho domů. Dojedeš do určené stanice, kde vystoupíš a vylezeš z vestibulu metra. Naproti přes ulici je tvůj cíl a tím pádem konec tvojí cesty. Přejdeš ozvučený přechod a vzpomeneš si, že vpravo od tebe se nachází parčík, kde chceš dát psovy volno. Vejdeš do parku a pustíš chlupáče z vodítka. On si zaslouží taky trochu volnosti. V poklidu se procházíš a tvůj kamarád kolem tebe pobíhá a venčí se. Najednou na něho kdosi začne volat a lákat ho k sobě. Psa si k sobě přivoláš a dotyčnému vysvětlíš, že pokud si chce tvého psa pohladit, tak se musí nejprve dovolit tebe. Dotyčná osoba odejde a tobě nezbývá nic jiného, než dojít k nedalekému cíli.

 

Tak a jsme u konce. Jak si vaše představivost pohrála s tímto příběhem? Na malou chvilku jste si zkusili, jaké je to být nevidomí. Představte si ale, že jsou mezi námi i lidé, kteří si na nic hrát nemusí. Jsou mezi námi i lidé, kteří to opravdu žijí. Vy už ale víte, že se vodící pes nesmí hladit a ani krmit. Pro příště si už budete doufám pamatovat, že když na vás na ulici mrkne vodící pes tak už budete vědět, že si ho nemáte všímat. Zopakujeme si básničku z minulého článku. Opakuji jí pro to, že je trefná a že by se jí každý měl naučit a řídit se podle ní.

 

Ať jsem venku nebo v domě, vodící pes není pro mě. Mohlo by mu vadit, když ho budu hladit.

Vodící pes pomáhá, to je vážně prima. Pomohu mu jenom tím, že si ho nebudu všímat.

 

To je vše moji milí přátelé. Tento příběh je založen na pravdě a byl sestaven tak, aby poučky v něm uschované byli zcela viditelné a všichni je pochopili. Napsáním tohoto příběhu jsem chtěl docílit toho, aby se čtenář mohl na chvilku vcítit do života nevidomého a mohl tak pochopit denně prožívané potíže. Co si od tohoto článku slibuji? Byl bych moc rád, aby každý z vás pochopil, proč se vodící pes nesmí rozptylovat, proč se nesmí hladit, lákat a krmit. Byl bych moc rád, aby byl tento článek sdílen a aby si ho přečetlo více lidí. Budu opravdu šťastný za každý komentář, za každou zpětnou vazbu a za každou konstruktivní kritiku. Nejde mi o lajky ale o rozšiřování osvěty a o větší pochopení nás handicapovaných.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *