Seznámení s vodícím psem druhá část:

Ahoj lidi, díky že jste tady. Ohledně vodícího psa vám dám rady. Vodící pes je kamarád, svého pána má moc rád. Než na vás přijde spánek tak je tu další článek. Na konci minulého článku jsem vám slíbil, že vám povím o tom, jak mi Alvin pomáhá a co vlastně umí. Nakonec si zase dáme nějakou zábavnou historku. Nebudu to okecávat a jdeme na to.

 

Jak mě vlastně ten kudrnáč vodí?

Pes mě musí upozorňovat na různé překážky, jako jsou třeba výkopy, lešení a nebo zahrádky restaurací. Upozorňuje mě na schody a na nejrůznější překážky. Když ty schody vedou dolů, pomáhá mi je pomalinku slézt. Alvin už ví, že mám trošku zhoršenou stabilitu a tak se mnou po těch schodech musí jít pomalu abych z nich nesletěl. Přecházení přes přechod je naprostá prkotina. Když vím, že se blízko nás nachází přechod tak dám Alvinovi povel a on mě k němu dovede. Někteří lidé se domnívají, že vodící pes ví kdy je vhodné přejít. To je ale z odpuštěním blbost, protože to musím vědět já. K tomu mi poslouží ozvučený přechod. Určitě to znáte. Jdete k přechodu a ze semtamfóru se ozve takovéto klapání. Je buď rychlé a nebo pomalé. To pomalé nám nevidomým říká asi tohle. Hele kamaráde, chvilku počkej, protože ještě není zelená. To rychlé nám říká, že je ten vhodný čas přejít. Jakmile se ozve to rychlé klapání, tak dám psovy povel převeď a on mě bezpečně převede na druhou stranu.

 

Uvedeme si příklad z praxe:

Jdu takhle po chodníku a chci zajít na návštěvu za kamarádem. Pes si vedle mě zvesela vykračuje a dává pozor na překážky. Najednou se zastaví a koukne na mě. Jo, tady bude asi nějaká překážka. Bylo tam auto, které parkovalo na chodníku. Dal jsem chlupáčovi povel vyveď a on se už o to postaral. Sešel se mnou z chodníku a auto jsme obešli. Následně mě navedl na chodník a vesele jsme pokračovali v cestě. Za každý dobře vykonaný povel musí zákonitě přijít pochvala a pamlsek. Psa pak ta práce víc baví, má radost a je spokojený. Ke kamarádovy jsme v pohodě došli a pes dostal volno. Zatímco já jsem si s kámošem vychutnával vychlazené pivko, Alvin se uvelebil a byl spokojený. Uf, páníčka jsem dobře dovedl a nic se mu nestalo. Nikomu nebude vadit, když si na chvilku dáchnu. Nakonec jsem mu dal misku s vodou a pamlsek navíc za to, že jsme v pohodě došli.

 

Co se to sakra děje, že se mi můj pes směje:

Bylo léto a venku bylo nádherně. S Alvouškem jsme šli na vycházku a bylo nám dobře. Ani jsem mu nedal postroj a nechal ho jít na volno. Jen jsem si ho držel na samonavíjecím vodítku. Vodící pes dokáže vodit i bez postroje. Jenom ale když se mu chce. Šli jsme po chodníku, který jsem překřtil na tankodrom, protože byl nerovný a špatně se po něm šlo. Alvin si zvesela vykračoval, očichával a sem tam vykonal potřebu. Najednou zbystřil a šel předemnou. V jedné chvíli prudce zahnul doleva, protože na tom chodníku byl výstupek. Já jsem si ale neuvědomil to varování a šel jsem dál. Najednou jsem zakopl a chodník se mi postavil do cesty. V tom začal Alvin zvláštně frkat a vypadalo to, jako když se mi směje. Najednou se na mě podíval a jeho postoj mi říkal. Vidíš ty blbče, já jsem tě varoval že je tam překážka. Ale ty ne, ty si v pohodě vykračuješ a proto se ti cesta postavila do cesty.

Vtip nakonec:

Víte, co řekne slepec když mu podáte struhadlo? Teda takovou kravinu jsem už dlouho nečetl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *