Tak trochu tabuizované téma. Je ale nutné si o tom přečíst. Prosím neodcházejte a čtěte dál.

Moji milí přátelé, přeji vám krásný den.
Dnes bych chtěl poreferovat o jednom tématu. Ono téma je tak trochu tabuizované a moc se o něm nemluví. Nebojte se, není to nic nepříjemného. Dnes bych chtěl psát o tom, co naši vodící pejskové dělají každý den. Konec konců, dělá to každý z nás. Dnes bude řeč o psím vyprazdňování a o sběru. Prosím neodcházejte. Potřebuji, aby jste si tento článek přečetli až do konce a pochopili to, co se vám tímto textem snažím sdělit. Povídání není na dlouho, a tak to dnes bude krátké. Jdeme na to.

Představte si tuto situaci. Představte si, že máte zbytky zraku a zrovna venčíte vašeho vodícího psa. Jste v parku a vychutnáváte si klidnou procházku. V tom se váš chlupáč vykálí na trávník. Hned na vás začne někdo řvát, ať si to po něm hergot uklidíte. Co ale máte dělat, když na to nevidíte? Tak s touto situací jsem se dost často setkal a věřte, není to příjemné. V takovém případě je dobré si s tím dotyčným promluvit a říct mu, že na to prostě nevidíte. Pár lidí vám řekne. Tak proč jsi si pořizoval psa, když si slepí? Ten dotyčný se prostě chce jen hádat a o předmět na trávě mu nejde. Už jsem zažil, jak mi staré babičky hrozili holí, pokud to neuklidím. Věřte mi, ono to fakt není příjemné.

Co dělat?
Většina zrakově handicapovaných to prostě neuklidí, protože na to jednoduše nevidí. Proč se do nás kvůli tomu lidé pouštějí? Je to jednoduché Whatsone. Ty lidi prostě vidí člověka s bílou holí a vodícím psem. Většinou jim hlavou bleskne tohle. Aha, tak on nevidí a tudíž se není schopen bránit. No tak já si na něm schladím žáhu a zlepším si náladu. Tito lidé se prostě chtějí hádat, a je jim jedno o co. Pak jsou ještě lidé, kteří neví, že když máte hůl a psa tak nevidíte, Nebo máte zbytky zraku. Normální člověk k vám přijde a slušně vás poprosí, abyste po psu uklidili. Této osobě lze normálně vysvětlit, že to prostě nevidíte.

Jak to dělám já?
Když je večer a je tma, tak to nechám tam kam to Alvin pustil. Je-li den a světlo, tak to uklízím. Když zjistím, že Alvin dřepí, tak si k němu stoupnu a na ruku si nasadím sáček. Rukou si jakoby sjedu k jeho zadním partiím a čekám. Když se pes zvedne, tak zůstávám na místě a spustím ruku se sáčkem na trávník. Většinou se mi to podaří uklidit. Občas se mi ale stane, že musím rukou se sáčkem šmátrat po trávě. Pokud se mi to nepodaří nalézt, tak to tam prostě nechám. Mám i jiné povinnosti, než celý den hledat oný bazmek. U nás v parku mě už pejskaři znají a tak to chápou. Jednou jsem dostal trošku vynadáno od kolegyně, protože jsem se kvůli onému škrabal na stráň. Měla ale pravdu. Já si kvůli tomu nerozbiju nos. Je-li to na nepřístupném místě, tak to nechám být.

Já se i přes svůj handicap snažím po svém chlupáči uklízet. Vždy se mi plaší kudla v kapse, když vidím jak to po svých miláčcích nikdo neuklízí. To by bylo pro dnešek vše. Doufám, že jste sdělení v tomto článku pochopili. Omlouvám se všem, které jsem tímto článkem znechutil, ale prostě jsem to napsat musel. Občas je dobré si přečíst i o tom, co nám není moc příjemné. Příště si dáme zase něco lepšího.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *